Popis - Památka Zámek Náchod

Hrad měnil nejen vzhled, ale i majitele. Roku 1316 získal Náchod český král Jan Lucemburský, který ho postoupil roku 1325 Berkům z Dubé. V roce 1367 Náchod zakoupila Anna kněžna Svídnická, která jej vlastnila až do roku 1390. Od roku 1392 do roku 1412 panství vlastní Jetřich z Janovic, který umírá bez dědiců a Náchod jako odúmrť spadá na krále Václava IV., který jej daroval Jindřichu Leflovi z Lažan a Krakovce. On však panství se souhlasem krále prodal roku 1414 Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Roku 1437 se Náchoda zmocnil husitský hejtman Jan Kolda ze Žampachu. V dubnu roku 1456 hrad dobyl jeho dědičný majitel Jiří z Kunštátu a Poděbrad, budoucí český král. Jeho syn Jindřich panství několikrát zastavil, dědicové však neměli prostředky na vyplacení zástavy, a tak roku 1500 hrad postoupili Špetlům z Prudic, Žlebů a Janovic. V roce 1533 jej zakoupil Vojtěch z Pernštejna.

Roku 1544 se stává majitelem bohatý rod Smiřických ze Smiřic. Jejich nárokům však prosté středověké sídlo již nevyhovovalo, a tak byl hrad v letech 1566-1614 přestavěn na pohodlné renesační sídlo. Nejprve byl upraven starý palác, poté na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Pro naše klimatické podmínky se však otevřené arkády příliš nehodily a proto byly později v horních patrech zazděny a nahrazeny okny. Venkovní omítky pokryla sgrafitová výzdoba, jež je jedním z typických znaků české renesance. Vnitřní prostor, který přestavbou vznikl, byl z výškových důvodů rozdělen na dolní a horní dvůr. Do zdi rozdělující oba dvory bylo včleněno schodiště a nízká věž s hodinami. Přestavbu provedli italští stavitelé, kteří předtím pracovali v Novém Městě nad Metují pro Pernštejny. Jádrem a dominantou celé stavby zůstala stará věž roku 1570 poškozená bleskem a při opravě opatřená otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Jelikož se Smiřičtí účastnili českého stavovského povstání, byl jim císařem Ferdinandem II. zabaven všechen majetek.

V roce 1623 panství zakoupila Magdalena Trčková z Lípy, rozená z Lobkovic, ale roku 1629 jej odkoupil syn Adam Erdman, který se tak stal posledním českým majitelem z řad staré domácí šlechty. Ten byl však v roce 1634 v Chebu zabit a celý majetek za odměnu získal Ottavio Piccolomini. Piccolominiové vládli na náchodském panství až do roku 1783, kdy zemřel jejich poslední mužský potomek Joseph Parille. Panství zdědil Josef Vojtěch Desfours, neboť jeho matka Ludmila pocházela z rodu Piccolomini.

Největší kulturní rozkvět na Náchodě nastává v době vlády Petra Birona, vévody Kuronského a Záhaňského, který panství zakoupil ve veřejné dražbě roku 1792. Do Náchoda přijel až v srpnu 1797 se svojí třetí ženou Annou Charlottou Dorotou rozenou z Medem a čtyřmi dcerami: Kateřinou Vilemínou, Pavlínou, Johankou a Dorotou. V roce 1800 však umírá a panství se stává dědictvím jeho nejstarší dcery Kateřiny Vilemíny kněžny Zaháňské. Po její smrti přechází majetek do rukou její mladší sestry Pavlíny, která v roce 1840 zámek prodává německému knížeti Karlu Octaviovi Biesterfeld-Lippe. V roce 1842 panství zakoupil Jiří Schaumburg-Lippe za 2 500 000 zlatých. Tento německý knížecí rod tady vládl až do konce druhé světové války.

Dne 21. června 1945 byl veškerý majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.
 
 

• Hron z Náchoda - z rodu Načeraticů, uváděn v letech 1241-1289, ve spojení s Náchodem poprvé 1254. Vybudoval pevný hrad (jádro dnešního zámku), zřejmě založil město Náchod a kolonizoval území severně od Náchoda

• Ješek starší - Hronův syn

• Ješek mladší - syn předešlého, držel Náchod asi do r. 1316, kdy mu jej odňal (a vyměnil za manské zboží Kostelec nad Černými Lesy) král Jan Lucemburský v souvislosti se vzpourou části české šlechty proti němu

• Jan Lucemburský, český král (asi 1316 - asi 1325)

• Hynek st., jinak Hajman z Dubé - poprvé uváděn k r. 1325, zemřel před r. 1353

• Hynek ml. z Náchoda a Dubé, Ješek z Náchoda a Dubé - asi do r. 1360 společně, pak již jen Hynek, který asi v r. 1367 Náchod prodal Anně kněžně Svídnické

• Anna kněžna Svídnická (asi 1367-1390)

• Půta z Častolovic (1390-1391)

• Beneš Silný z Dubé (1391-1392)

• Jetřich z Janovic (1392-1412), zemřel bez dědiců; jeho zboží spadlo jako odúmrť na Korunu

• Václav IV., český král (1412)

• Jindřich Lefl z Lažan a Krakovce (1412-1414), stoupenec a ochránce Jana Husa, dostal Náchod od krále Václava IV.; prodal jej s jeho souhlasem Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad výměnou za Bechyni - listina o tom vydána 14. ledna 1415

• Boček z Kunštátu a Poděbrad (1414-?), stoupenec Jana Husa a kalicha

• Viktorín z Kunštátu a Poděbrad (?-1427), Bočkův syn, hejtman Jana Žižky z Trocnova, po jehož smrti se připojil k pražanům; zemřel ve věku 25 let, dědicem rodového zboží se stal tehdy šestiletý Jiří z Poděbrad, pozdější český král

• Jan Holý (Holec) z Nemošic, Mikuláš Trčka z Lípy (1427-1432), neví se, jakým způsobem se tito táborští hejtmani ujali držení Náchoda a sousední Homole, zřejmě úchvatem

• Jan Baštín z Porostlé (1432-1437), původně Žižkův podhejtman, také působil v táborském a později v sirotčím vojsku; jak získal Náchod, nevíme, snad koupí od předešlých

• Jan Kolda st. ze Žampachu (1437-1445?), bývalý táborský hejtman, hradu a města Náchoda se zmocnil přepadem; asi v r. 1445 odešel z Čech a střídavě sloužil se svou rotou Řádu německých rytířů a polskému králi, na sklonku života se vrátil

• Jan Kolda ml. ze Žampachu (1445?-1456), syn předešlého, bakalář svobodných umění pražské univerzity; po ztrátě svých severních spojenců, jejichž hrady v r. 1447 rozbořili Slezané, se orientoval na Strakonickou jednotu a dostal se do střetu s Poděbradskou jednotou, a tedy také s Jiřím z Poděbrad, který začal usilovat o své statky

• Jiří z Poděbrad (1456-1458), nechal si od krále Ladislava Pohrobka potvrdit držbu náchodského panství a v dubnu 1456 oblehl a dobyl tři Koldova sídla - hrady Rychmberk v Orlických horách, Náchod a tvrz Černíkovice; Jan Kolda uprchl; někteří historikové se snaží prokázat, že existoval pouze jeden Jan Kolda ze Žampachu

• Boček a Viktorín z Poděbrad (1458-1469), synové krále Jiřího

• Jindřich st. kníže Münsterberský (1470-1497), syn krále Jiřího; náchodské panství od r. 1484 několikrát zastavil, naposledy v r. 1497 na čtyři roky Janu Špetlovi ml. z Prudic, Žlebů a Janovic

• Jan ml. Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1497-1532), dědicové Jindřichovi neměli prostředky na vyplacení zástavy, a proto v r. 1500 Náchod Janu Špetlovi postoupili; jeho manželka podporovala české bratry, jimž v r. 1501 darovala zakoupený dvorec na sbor

• Hynek Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1532-1533), syn předešlého

• Vojtěch z Pernštejna a Pardubic (1533-1534), koupil panství od předešlého

• Jan z Pernštejna a na Helfenštejně (1534-1544), jinak Jan Bohatý, bratr, panství zdědil; v letech 1506-1516 a 1526 až 1528 nejvyšší komorník Českého království a v r. 1530 nejvyšší hejtman Moravského markrabství

• Zikmund Smiřický ze Smiřic (1544-1548), koupil panství od Jana z Pernštejna

• Albrecht Smiřický ze Smiřic (1548-1566) syn; jeho starší bratr Jaroslav byl v r. 1554 přijat s celým rodem do panského stavu v Českém království

• Hedvika Smiřická z Házmburka (1566-1586), Albrecht Smiřický odkázal své zboží synům Václavovi a Jaroslavovi rovným dílem; Náchod spravovala jako poručnice jejich matka Hedvika, dalšími poručníky byli jeho bratři Jaroslav a Jindřich

• Václav Smiřický ze Smiřic (1586-1593)

• Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic (1593-1614), syn předešlého, teprve tříletý, poručníkem byl Zikmund Smiřický ze Smiřic, na Skalách a Dubu, bratranec Václava Smiřického ze Smiřic,; svého svěřence vyslal na studia do Heidelberku, Ženevy a Paříže; po návratu uskutečnil s několika šlechtickými přáteli cestu do Nizozemí, Anglie, Skotska, Irska, u skotských břehů ztroskotali a vrátili se přes Anglii, Nizozemí, Francii, Benátky a Německo; nechal přestavět náchodský hrad na zámek (renesance)

• Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1614-1618), syn Zikmunda Smiřického ze Smiřic a na Skalách, stal se dědicem veškerých statků rodu - starší bratr Jaroslav zemřel již r. 1611, mladší Jindřich Jiří byl dementní; Albrecht Jan rovněž studoval na kalvínských univerzitách, v r. 1618 patřil k radikálům, kteří provedli defenestraci místodržících, a byl zvolen jedním z třiceti direktorů; připravovaným sňatkem s hanavskou princeznou měl vstoupit do příbuzenských vztahů s několika protihabsbursky naladěnými vládnoucími rody a v soudobé publicistice se o něm psalo jako o budoucím českém králi; jako jeden z nemnoha podporoval české stavovské povstání finančně

• Markéta Saloména Slavatová ze Smiřic (1618-1620), po bitvě na Bílé hoře opustila zemi se svým synem Albrechtem a slabomyslným bratrem Jindřichem Jiřím (přes Vratislav); na krátkou dobu se vrátila při saském vpádu (1631), kdy navštívila také Náchod

• 1621-1623, panství Smiřických byla konfiskována a po vyřešení nároků Albrechta z Valdštejna, jehož matka byla z rodu Smiřických, královská komora náchodské panství prodala Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic za 205 000 rýnských zlatých

• Marie Magdaléna Trčková z Lobkovic (1623-1628), se souhlasem Ferdinanda II. zůstala nekatoličkou (půjčovala mu peníze); v r. 1628 došlo k selskému povstání především z náboženských důvodů (rekatolizace na trčkovských panstvích), podíleli se také Novoměstští a Náchodští

• Adam Erdman hrabě Trčka z Lípy (1629-1634), syn, velitel jízdy Albrechta z Valdštejna, 1628 povýšen do hraběcího stavu, přestoupil na katolickou víru, panství koupil do matky za 200 tisíc kop míšeňských, 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a dalšími

• Ottavio kníže Piccolomini de Arragona, vévoda z Amalfi (1634-1656), „za platné a hrdinské služby císaři prokázané“ dostal panství od Ferdinanda II.; do knížecího stavu povýšen r. 1650, zemřel bezdětný

• Aeneas Sylvius kníže Piccolomini (1656-1673), nezletilý vnuk Ottaviova bratra, panství spravoval jako poručník hrabě Pölting, od r. 1664 Ottaviova vdova kněžna Marie Benigna; kníže Aeneas (Eneáš) vládl sám něco přes rok, padl jako císařský plukovník v bojích proti Francii

• Vavřinec kníže Piccolomini (1673-1712), mladší bratr předešlého; také za něho vládla kněžna Marie Benigna do r. 1679

• Jan Václav kníže Piccolomini (1712-1742), Vavřincův syn, „na smyslech slabý“, správa panství svěřena jeho matce kněžně Anně Viktorii, a to nejen za jeho nezletilosti, ale i později, po r. 1718, kdy se kníže Jan Václav chtěl ujmout vlády; od r. 1732 panství spravoval jeho bratr Octavius

• Octavius II. kníže Piccolomini (1742-1757), poslední po meči z rodu Piccolomini de Arragona, od 1739 generál, zemřel v Hradci Králové

• Giovanni Pompeio kníže Piccolomini, hrabě z Cellano, jinak de Villa Nuova (1757-1765), z příbuzné větve, na niž podle ustanovení knížete Ottavia I. přešel majorát

• Jose Parille kníže Piccolomini (1765-1783), syn, za jeho nezletilosti ustanovena poručnicí matka Markéta Kateřina, rozená kněžna Caracciolli (do r. 1771), zemřel v Neapoli; za něho povstání poddaných (1775)

• Josef Vojtěch hrabě Desfours (1786-1791), vnuk knížete Vavřince, panství získal po třech letech soudních sporů a zadlužil je tak, že muselo být úředně sekvestrováno (1789)

• František Antonín hrabě Desfours (1791-1792), nemohl zaplatit dluhy a panství bylo prodáno ve veřejné dražbě

• Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský (1792-1800), 1792 koupil náchodské panství ve veřejné dražbě za 1 222 000 zlatých, 1795 se zřekl vlády v Kuronsku; uměnímilovný vévoda vedl nádherný dvůr, robotní povinnosti poddaných po vzoru komorních panství převedl na plat

• Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská (1800-1839), dcera, za její nezletilosti byl jejím opatrovníkem a vrchním správcem zemskou správou určený Josef hrabě Vratislav z Mitrovic; vévodkyně sehrála významnou roli při formování poslední protinapoleonské koalice v r. 1813

• Marie Pavlína kněžna z Hohenzollern-Hechingen (1839-1840), sestra vévodkyně Kateřiny

• Karel Octavius hrabě z Lippe-Bisterfeld (1840-1842), koupil panství za 2 100 000 zlatých stříbra a prodal je za 2 500 000 zlatých (vyhradil si na 10 let byt v ratibořickém zámku)

• Jiří Vilém kníže Schaumburg-Lippe (1842-1860)

• Vilém princ Schaumburg-Lippe (1860-1906)

• Bedřich princ Schaumburg-Lippe (1906-1945)

• Československý stát (1945-1992)

• Český stát - Památkový ústav v Pardubicích (od 1993)